Běloruská vládní delegace navštíví počátkem příštího roku Francii. Povede ji místopřeseda vlády Vladimir Semaško a bude posuzovat body dalšího rozvoje oboustranné ekonomické spolupráce. Na tiskové konferenci 9. prosince to oznámila francouzská velvyslankyně v bělorusku Mireille Musso.

Běloruský prezident Lukašenko se 27. dubna 2009 setkal ve Vatikánu s papežem Benediktem XVI a v Římě povečeřel s italským premiérem Berlusconim. V červenci Minsk navštívila delegace významných italských bankéřů a 30. září je následoval italský ministr zahraničí Franco Frattini. O dvě měsícem později, 30. listopadu do Minsku přiletí přímo italský premiér Silvio Berlusconi.

Regionální spolupráce se musí stát prioritou v rozvoji vztahů mezi Českem a Běloruskem, prohlásil 1. náměstek ministra zahraničních věcí Tomáš Pojar při setkání s 1. náměstkem předsedy vitěbského oblastního výboru Vladimirem Novackym. Čeští byznysmeni podle něho projevují zájem o společné projekty v průmyslu. Pozornost soukromého českého kapitálu může přitáhnout také privatizace běloruských podniků. O setkání informovala agentura Belta.

V Praze se 7. května běloruská delegace ve složení místopředsedy běloruské vlády Vladimíra Semaška a ministra zahraničních věcí Sergeje Martynova zúčastnila setkání iniciativy pro Východní partnerství a představila svou pozici k rozvoji vztahů mezi Běloruskem a EU.

Běloruští státní představitelé budou moci i nadále jezdit do Evropské unie. Rozhodli o tom v pondělí ministři zahraničí členských zemí EU. Prodloužili pozastavení cestovních sankcí vůči běloruským představitelům, které na ně Brusel v minulosti uvalil kvůli údajnému porušování lidských práv.

Prezident Běloruska Aleksandr Lukašenko jmenoval 9. ledna 2009 Valentina Čekanova do funkce ministra obchodu. Požaduje od něho aktivnější snahu o nasycení vnitřního trhu a rozšíření vnějších trhů pro odbyt tuzemské produkce a rozvoj distribučních sítí. Rovněž má komplexně zanalyzovat činnost ministerstva a věnovat pozornost případnému rozšíření jeho pravomocí.

V Bělorusku v neděli proběhly volby do dolní komory Parlamentu. O 110 míst se ucházelo 260 kandidátů, z toho asi 70 představitelů opozice. Volební účast byla okolo 75 %. Část opozice už dopředu volby bojkotovala. U voleb bylo 477 pozorovatelů OBSE, jako obvykle je OBSE prohlásila za "nedemokratické".

Běloruská opozice slaví 25. březen jako Den nezávislosti coby den vzniku (1918) první běloruské republiky, tehdy Běloruské lidové republiky. V úterý si připomněla kulaté, 90. výročí. A krátce po 21. hodině se na českých zpravodajských serverech systémem Ctrl-C/Ctrl-V objevuje zpráva z ČTK jako ze šablony "o brutálním rozehnání", "zbití" a "zatčení opozičních demonstrantů" "těžkooděnci", doplněná povinnou vsuvkou o posledním evropském "diktátorovi", od jiných zpráv a článků o Bělorusku lišící se pouze datem.

Běloruský premiér Sergej Sidorskij na pozvání jihokorejské vlády navštívil ve dnech 5. a 6. listopadu Jižní Koreu. Ve vládní delegaci kromě představitelů běloruských ministerstev jsou zástupci Běloruské obchodní a průmyslové komory a bankovních a obchodních kruhů.

V Bělorusku se 14. ledna konají komunální volby. Územní volební komise zaregistrovaly 23 791 kandidátů do zastupitelství v 22 661 volebních okrscích. Kandidáti v letošních volbách mají téměř jistý mandát - v průměrů se o 1 mandát uchází 1,05 kandidáta. Jen v Minsku a některých větších městech republiky je mírná konkurence.

Celý minulý týden [19.-25.3.2006] česká média věnovala svou pozornost dění v Bělorusku - Bělorusko si během voleb vybralo svých "15 minut slávy". Přestože většina Bělorusů by určitě uvítala představení své země z jiného než politického pohledu, pořád je Bělorusko prezentováno pro demokraticky smýšlejícího člověka pouze jako nebezpečná země. Určitým zklamáním pro novináře byly první tři dny - protesty probíhaly v klidu, plány opozice byly nejasné a policie nikoho nezadržovala. Po přepadení novináře MfD Jana Rybáře v Minsku už bylo o čem psát. Vyklizení stanového městečka a zadržení demonstrujících v centru Minsku v pátek 24. března přišlo vhod jako olej do ohně a sobotní zásah proti tisícovce bouřících se stoupenců opozice si vychutnal i ten nejlínější bojovník za svobodu a práva běloruských občanů. A "celý svět" (Evropa + USA) vynesl konečný rozsudek nad režimem Aleksandra Lukašenka. Trestem by mělo být uvalení sankcí proti dalším představitelům moci a podpora běloruského demokratického hnutí - jak morálně, tak i penězi.

V časných ranních hodinách bylo v pátek zadrženo okolo tří set lidí a po páté ranní komunální služby nezanechaly ani stopy po několikadenních protestech.

Včera 23. března Ústřední volební komise (ÚVK) vyhlásila oficiální výsledky prezidentských voleb. Vítězství Aleksandra Lukašenka se upevnilo o 28 tisíc dříve nezapočtených hlasů, úřadující prezident tak získal podporu 83 % voličů. Aleksandr Milinkevič po sečtení a upřesnění dostal o 7 tisíc hlasů navíc, skončil s 6,1 % hlasů, Aleksandr Kozulin se pohoršil o jednu desetinu procenta a získal 2,2 %, počet hlasů pro Sergeje Gajdukeviče se nezměnil - 3,5 %.

Tento týden, jak si všimli mnozí pravidelní návštěvníci, je obvyklý týdenní přehled nahrazen informacemi o aktuálních politických událostech v Bělorusku. Již třetím dnem monitorujeme dění v hlavním městě a nejdůležitější událostí 21. března se stalo prohlášení o vyvrcholení opozičních aktivit v sobotu 25. března, kdy na Říjnovém náměstí proběhne generální mítink.

Den po volbách, 20. března Ústřední volební komise prohlásila, že úřadující prezident Aleksandr Lukašenko byl znovu zvolen na další pětileté období počtem 82,6 % hlasů. Kandidátovi sjednocených opozičních sil Aleksandru Milinkevičovi odevzdalo svůj hlas 6 % voličů, Sergej Gajdukevič obdržel 3,5 % a poslední je Aleksandr Kozulin s 2,3 % hlasů. Zbývajících 5,6 % voličů se rozhodnout pro žádného kandidáta, příp. hlasovací lístky byly neplatné. Opoziční kandidáti výsledky voleb neuznali, požadují opakování voleb a vyzývají své stoupence, aby přicházeli na Říjnové náměstí v Minsku a vyjádřili tím nesouhlas s politikou vedení.

Bělorusové včera 19. března odevzdali poslední hlasy při volbě svého prezidenta. Tato událost byla jednou z nejdůležitějších zpráv na všech zpravodajských kanálech nejen v Bělorusku, ale i Česku. Také náš web zaznamenal rekordní počet navštěv - téměř 700, a proto budeme přinášet aktuální informace i na našich stránkách. Dění v Bělorusku pro Vás sleduje mimořádný zpravodaj Běloruských listů Tatjana Vančurová.

Běloruská vláda bude vybrána za cíl, pokud Západ nedostane ve volbách tento měsíc výsledky, které chce.

Očekávali byste, že evropský čelný představitel, který řídil po několik let neustálé zvyšování reálných mezd vrcholící 24 % nárůstem v posledních 12 měsících, nebude zvolen do úřadu? Co když také snížil DPH, srazil inflaci, snížil v posledních sedmi letech na polovinu počet osob v chudobě a zamezil sociálnímu napětí tím, že prosazoval nejspravedlivější rozdělení příjmů ze všech zemí v regionu?

V Bělorusku platí od 5. února tohoto roku nová znění Pravidel o pobytu cizinců a Pravidel o tranzitu. Ze slovenských Hospodárských novín se v článku Minsk zatvára hranice pre neželané osoby Slávky Boldocké dozvídám, že "ve státě začal platit zákon, který téměř znemožňuje cizincům návštěvu země". Kreativní prezentace tohoto tématu mě přinutila přečíst si předchozí znění obou právních norem v příručce Administrativně-právní statut cizinců a osob bez občanství v Republice Bělorusko z roku 2003 a prozkoumat, co je na tom pravdy a jak to ve skutečnosti všechno je.

Aleksandr Milinkevič, je další opoziční kandidát vybraný částí sjednocených demokratických sil, kandiduje na prezidenta poprvé. Pro českou veřejnost je to po prezidentu Lukašenkovi druhý nejznámější běloruský politik současnosti. V LN s ním vyšel rozhovor Jsem intelektuál, tak jako Havel. Jako jediný z kandidátů několikrát navštívil evropské země a všude získával podporu bossů demokracie. Podle počtu cest vzbuzuje dojem, že nekandiduje na prezidenta Běloruska, ale na nějaké křeslo v Evropské unii.

Aleksandr Lukašenko,

současný prezident, nejznámější běloruský politik na světě, mezi občany populárně přezdívaný "báťka" ("táta"), první prezident samostatného Běloruska vůbec, kandiduje do úřadu potřetí. Je to zkušený politik s dvanáctiletou praxí, favorit voleb. Poprvé byl nečekaně zvolen jako představitel opozice v roce 1994. V prvním kole tehdy postihl debakl Zenona Pazňaka a Stanislava Šuškeviče a ve druhém kole přes maximální podporu poslanců a sdělovacích prostředků Kebičovi si běloruští občané zvolili Aleksandra Lukašenka.

Aleksandr Kozulin, kandiduje na prezidenta poprvé. Je nezaměstnaný, vědec, profesor, doktor pedagogických věd a kandidát fyzikálně-matematických věd, člen-korespondent Akademie věd Běloruska, ale především předseda opoziční Běloruské sociálně-demokratické strany (Gromada). V programu uvádí body, které jsou typické pro rétoriku nynějšího prezidenta, ale tvrdí, že Lukašenko je ten, kdo od něho převzal myšlenky. Do značné míry je populista a od Aleksandra Milinkeviče se odlišuje tím, že nevybízí voliče k demonstracím.

Sergej Gajdukevič, předseda opoziční Liberálně-demokratické strany Běloruska, kandiduje na prezidenta podruhé. Česká veřejnost si ho možná pamatuje z článků, ve kterých se psalo o "konci posledních nezávislých novin v Bělorusku" Narodnaja volja, který byl připisován režimu prezidenta Aleksandra Lukašenko. Skutečností je, že ve sporu na těchto novinách Gajdukevič vysoudil 50 tis. dolarů a Narodnaja volja vychází dodnes. Byl také jedním ze čtyř poslanců běloruského parlamentu, kteří nesouhlasili s poslední novelou trestního zákona. Ve volebním programu toho nenabízí málo, ale nikde neuvádí analýzu, kolik to bude všecho stát a kde na to vezme prostředky.

Včera v 10:39 podle tiskové agentury Belta běloruský parlament stanovil usnesením ze 16. prosince datum prezidentských voleb v Bělorusku již na 19. března.

První říjnový víkend se v Minsku konal Kongres demokratických sil. Tento článek věnujeme tomu, o co tam šlo, kdo se tam představil a jak to skončilo.