Část 3: Náměstí Tyzenhauze – Park Giliberta - Luteránský chrám – "Dům mistra".

Antoni Tyzenhauz (1733-1785) se narodil v bohaté šlechtické rodině ve Vilnu. Po studiu v jezuitském kolegiu se spřátelil s Stanislavem Poniatovským. V roce 1764, kdy ruská Kateřina II. posadila Poniatovského na trůn Rzeczi pospolité, nový král pojmenoval svého přítele Tyzenhauze hlavním pokladníkem státu a starostou Grodno. V tomtéž roce král v Grodno založil "Skarbovou komisi" (Ministerstvo financí) a v roce 1775 i Vrchní soud. Žádné město Běloruska se nemůže pochlubit takovou koncentrací politického života jako Grodno. V plánech Antonia Tyzenhauze bylo otevření nového průmyslového a kulturního centra města – Gorodnicy.

Antoni Tyzenhauz

Za 15 let jeho vlády bylo postaveno 85 budov pro různé účely, 20 manufaktur pro královský dvůr ve Varšavě ("zlatá", tkalcovna hedvábí, zbrojnice, nábytkářská, tabáčnický, koželužná a další). V roce 1775 neúnavný reformátor založil královskou tiskovou kancelář v Grodno, která vydávala první noviny na území Běloruska. Ve stejné době se Grodno stalo druhým kulturním centrem Litvy (byla otevřena dramatická škola, hudební škola, koleje pro umělce). Bohužel Tyzenhauz neměl ekonomický talent, a tak ho v roce 1781 obvinili ze zpronevěry a propustili ze všech funkcí, zabavili mu i jeho nemovitost. O tři roky později Tyzenhauzovi vrátili jeho majetek a omluvili se mu, ale zemřel brzy poté v roce 1785.

Tyzenhauzovo náměstí - je srdcem bývalé Gorodnicy, kde dneska stojí dům náměstka správce (1771), kasárna kadetů (1765-1785) a bývalá hudební škola (1780). V projektu hudební školy byla výstavba dvou symetrických budov. Architektonická studie ukazuje, že původně byla v prvním patře otevřena galerie. Kdyby se projekt realizoval do konce, vzniklo by mezi budovami letní divadlo ve stylu Ludvíka XV. Po levé straně bývalé hudební školy se nachází Tyzenhauzova galerie.

Dům správce

Kasárna kadetů

Hudební škola

Vpravo přes silnici začíná park Giliberta. Na místě pomníku s ohněm stal vlastní palác Tyzenhauza, který bohužel nepřežil první světovou válku (vyhořel v roce 1915). Zachovalo se dramatické divadlo (dnes Loutkové divadlo a Ljamus (sklad. 1765-1780, dnes je v něm restaurace.

Divadlo

Ljamus

Před návštěvou parku se podívejte na muzeum M. Bagdanoviče - klasika běloruské literatury (expozice z 19. a 20. století). Projdeme parkem, kterým protéká Garadničanka. Kvůli nedostatku lékařů v roce 1775 se starosta Tyzenhauz rozhodl otevřít zdravotnickou akademii. Tuto iniciativu podporoval i král Stanislav Poniatovski, protože v celé Rzeczi pospolité nebyla žádná lékařská fakulta. Na jeho podnět byl pozván proslulý profesor A. Guan z Francie. Ale ten i přes příslib štědrého platu pozvání odmítl a navrhnul za sebe svého nejlepšího žáka - mladého lékaře a vědce E. Giliberta (1741-1814). Profesor Gilibert nabídku krále přijal a stal se ředitelem lékařské akademie (1786). Kromě toho podle smlouvy založil botanickou zahradu, kde se prováděl výzkum a studenti učili botanice a farmakologii. Nejstarší univerzity v Krakově a v Vilnu ještě neměli lékařské fakulty, a v Grodno profesor Gilibert už přednášel spolu s pěti dalšími profesory místním studentům chirurgii a porodnictví. Profesor otevřel fakultní nemocnici, Zoologické muzeum. Lékařská akademie v Grodno byla první vysokou školou na území dnešního Běloruska.

Lékařská akademie

Botanická zahrada byla založena nedaleko od budovy akademie. Zahrada i lékařská akademie se v relativně krátké době proslavily - podle počtu, rozmanitosti a vzácnosti pěstovaných rostlin to byla jedna z nejlepších botanických zahrad v Evropě (vedle Londýna a Petrohradu). Sbírka se neustále rozrůstala: od akademika P. S. Pallase (1741-1811) z Petrohradu zahrada obdržela sibiřské rostliny, do Grodna posílal semena N. Jacquin z Rakouska, Solander z Anglie a další. Botanická zahrada přitahovala pozornost vědců i cestovatelů. Dne 15. září 1777 do Grodna přijel král Stanislav Poniatovský. První místo, které navštívil, nebyly Tyzenhauzovy manufaktury, ale lékařská akademie a její botanická zahrada s více než 1200 rostlinných druhů. O rok později 20. září 1778 si botanickou zahradu na cestě z Petrohradu do Berlína prohlédl proslulý německý astronom Bernoulli (1744-1807). Ve zveřejněné zprávě astronom napsal, že botanická zahrada byla velmi velká a ve velmi dobrém stavu. Ve stejném roce přijel do Grodna ještě slavný anglický cestovatel William Cox (1747-1828). Podle jeho svědectví v botanické zahradě rostlo mnoho amerických rostlin, vysázených na otevřeném prostranství, kterým v místních klimatických podmínkách dařilo docela dobře. V roce 1780 se v botanické zahradě pěstovalo se kolem 2000 rostlin. Ale postupně se počet rostlin, které měly lékařskou hodnotu a byly použitelné pro výrobu léků, snížil na 500 druhů. Na žádost A. Tyzenhauze byla většina rostlin pěstována pro výroby barviv do manufaktur. Finanční prostředky na údržbu botanické zahrady od starosty se zmenšily, proto musel Gilibert sestavovat placené herbáře se vzácnými rostlinami a posílat je svým kolegům do zahraničí. Činnost botanické zahrady byla bohužel krátká. Po odvolaní A. Tyzenhauze z funkcí, vytvořených v průběhu reforem, tačaly podniky bankrotoval. Při převodu lékařské akademie do Vilna na žádost krále v roce 1781 byly převezeny i ty nejcennější rostliny z botanické zahrady. Další osud botanické zahrady byl nelítostný. Během posledních 225 let z ní nic nezůstalo. Přesto se v dlouhé historii města na existenci první moderní botanické zahrady v Bělorusku nezapomíná. V současné době je území bývalé zahrady je součástí rekreačního parku. Na žádost obyvatel byl tento park 15. září 1989 pojmenován na Gilibertovu počest a nedávno byl tomu to významnému vědci postaven i pomník.

Gilibertův pomník

Cílem naší cesty parkem je jediný evangelický luteránský kostel Grodna. Přistěhovaní luteránů do města se datuje do roku 1776, byli to Němci, kteří přijeli na pozvání Antonia Tyzenhauze jako mistři pro královské manufaktury. Na začátku se věřící luteráni modlili v soukromých domech, potom v místní škole kadetů. Dne 20. listopadu 1793 král Stanislav Poniatowski dal komunitě pro bohoslužby budovu hostince a navíc zavedl každoroční plat pastorovi ve výši 450 rublů ve stříbře ze státní pokladny. V průběhu času byl hostinec přestavěn na kostel a v blízkosti kostela městské orgány přidělily místo pro první luteránský hřbitov v Grodno (dnes tam stojí obytné domy a materská škola). V polovině 19. století byla založena evangelická škola pro 150 žáků. V roce 1882 lékárník O. Adamovič daroval komunitě dvě lékárny: v Grodno (lékárna-muzeum) a v Druskininkai, s cílem nalézt prostředky pro rozvoj náboženského života. V roce 1897 ve městě bydlelo kolem 3500 Němců. Počet luteránů se v Bělorusku dramaticky snížil se během první světové války, kdy carské úřady deportovali většinu Němců do vnitrozemí Ruska. V sovětských časech protestanti, stejně jako i jiní věřící, neměli k modlitbě prostory, protože skoro všechny náboženské budovy byly uzavřeny. V luteránském kostele byl umístěn regionální archiv. Dnes malá luteránská komunita Grodno svépomocí sbírá peníze na jeho rekonstrukci.

Luteránský kostel

Půjdeme dál a prozkoumáme, co je na druhé straně Gorodnicy. Od východu na západ, na jejím jižním okraji byla ulice Rozkoš, kde Tyzenhauz postavil manufaktury, hospody, domy pro evropské mistry. Bohužel dodnes se zachoval pouze jeden takový dům. V domě mistra (1780) naleznete muzeum Gorodnicy (otevřeno 10.00-17.30, v neděli a pondělí zavřeno). Výstava je věnována reformnímu úsilí A. Tyzengauza v Grodno. Je zde model Gorodnicy, exponáty produktů královských manufaktur 18. století. Naproti Domu mistra je turistické infocentrum a galerie (v domě č. 38). Dalším cílem naší cesty je Katedrála.

Dům důstojníků (Foto A. Dubovsky)

Dům mistrů

Fotky ze serveru Globus