Část 2: Klášter Svatého Narození Panny Marie- Dramatické Divadlo - Františkánský klášter - Karmelitánský kostel – Most - Klášter Bernardýnů - Sovětské náměstí - "Batorievka"- Farný kostel – lékárna - ul. Sovětská.

V 16. a 17. století ve městě rychle rozvíjí řemesla a obchod. Po sjednocení pravoslavné a katolické církve (byla vytvořená Církev Uniatů) se v Grodno usídlily řády jezuitů, karmelitánů, bazilianů a další. Do konce 18. století bylo ve městě 9 kostelů a 2 kláštery uniátů. Klášter Svatého Narození Panny Marie byl založen v roce 1633 pro uniaty, pak sloužil sesterství baziliánek.

Klášter Svatého Narození Panny Marie

V roce 1720 byla po požáru na místě dřevené budovy postavena kamenná. Na podzim roku 1864 tady otevřeli útulek pro výchovu chudých dívek a městských sirotků. V roce 1866 byla na půdě klášteru postaven chrám na počest svatého Sergeje Radonežského, který navštívil i ruský císař Alexander II. V roce 1960 sovětská vláda přestěhovala klášter do obce Žiroviči. Při práci na obnově kláštera v roce 1980 byly odhaleny pozůstatky Prečistenského chrámu z 12. století, který se podobá slavnému Kaložskému. V roce 1992 budovu vrátili pravoslavným věřícím a klášter byl znovu otevřen. Dnes zázračná ikona Vladimirské Matky Boží, kterou vlastní tento klášter, každoročně přitahuje poutníky z celého světa.

Další zastávkou je symbol města Dramatické divadlo (1977-1984). Pokud obejdete divadlo směrem k řece, na levém břehu spatříte i Františkánský klášter (1635).

Františkánský klášter

Kvůli náročnému terénu byla postavená asymetrická budova, včetně zvonice a klášterního komplexu. Mezi dvaceti františkánskými kláštery, které existovaly ve Velkém knížectví litevském, kostel v Grodno je jedním z mála zachovaných a stále otevřených kostelů. Chrám je známý i kvůli své zázračné ikoně Panny Marie Andělské ze 17. století.

Dole pod kopcem, na kterém stojí divadlo, uvidíte budovu Priorbanku. Stylizovaná fasáda připomíná obrysy karmelitánského kostela, který kdysi tam stál.

Karmelitánský klášter

V roce 1650 vilenský kastelán Andrej Kotovič a jeho manželka Barbara darovali řádu karmelitánů tuto část města. V roce 1673 mniši začali stavět dřevěný klášter a kostel. Během druhé poloviny 17. století a celého 18. století byl řád karmelitánů docela štědře podporován. Všechny tyto prostředky byly použity nejen na klášterní život, ale i na filosofické gymnázium, kde se vyučoval zeměpis, matematika, fyzika, metafyzika (filosofické disciplíny), logika, polština a latinské rétoriky. Školní knihovna čítala 959 knižních titulů. Řád karmelitánů měl i malý útulek pro chudé, který sídlil v klášterním sklepě. Díky patronům byl v Grodno postaven jeden z nejkrásnějších chrámů. Od roku 1764 je v klášterním dřevěném domku nemocnice pro chudé. V roce 1845 ruské úřady klášter zavřely a jeho majetek předaly státu. V budově kláštera byla kasárna a katolická církev se stala pravoslavná. V roce 1875 začala nová rekonstrukce budovy kláštera, ve kterém si správa přála mít archív nebo okresní soud. Mezitím v roce 1883 bylo rozhodnuto o demolici kostela. Tento plán byl realizován prostřednictvím vlády 20 let později, v roce 1903. Tak navždy zmizela památka pozdního baroka, jeden z unikátní architektonických souborů Grodno. Nám zůstaly jen obrázky ze starých pohlednic.

Dnešní most přes řeku stojí na místě prvního stálého mostu přes řeku Něman z 15. století. Po jeho zničení v Grodno více než tři století neexistoval žádný trvalý most. V roce 1864 byla zahájena stavba železničního mostu, ale chodci ještě dlouho používali lodě. Konečné rozhodnutí o vybudování trvalého mostu pro chodce a doprava učinil vojenský útvar. Most byl dokončen v roce 1908, ale během první světové války ruská armáda most vyhodila do vzduchu. Město pod polskou správou znovu řešilo, jak propojit oba břehy. V roce 1935 byl pod vedením inženýra B. Pierockého postaven Starý most. Během druhé světové války ho němečtí inženýři při odchodu z města znovu vyhodili do vzduchu. V roce 1949 byl Starý most byl obnoven a otevřen pro chodce a dopravu. Nedávno proběhla jeho rekonstrukce, most byl kvůli nárůstu dopravy rozšířen.

Než půjdeme podívat se na kostel a klášter Bernardýnův, doporučujeme navštívit největší knižní obchod města "Pegas", kde je nejširší nabídka knih o Bělorusku. Obchod najdete na rohu u divadla. Mimochodem uvidíte sovětský tank, o kterém se říká, že byl prvním při osvobozování města od Němců. Není to pravda. Jednou dovnitř zalezli školáci a našli tam rok výroby -1947.

Naproti Divadlu na kopci stoji největší architektonický komplex města - kostel a klášter Bernardýnů ze 16.-18. století.

Klášter Bernardýnů

Klášter Bernardýnů

Architektura komplexu nese znaky gotiky, renesance a baroka. Propojený s kostelem klášterní budový tvoří uzavřený dvůr. Zajímavostí je, že ve fasádních sochách je hnízdo sokolů.

Od kostelu dále půjdeme po pravé častí Sovětského náměstí. V historie neslo mnoho názvů: Tržní, během ruské správy - Přední, v rámci druhé Rzeczipospolité - náměstí Batoryho. Kdysi to bylo velmi krásné místo: paláce magnátů, domy obchodníků, obchody, radnice a dvě dominanty: jezuitský kostel a fara Vítovta. Legenda praví, že pod tímto náměstím vedly podzemní chodby od zámku do jezuitského kláštera a do fary Vítavta. Nyní je to pustá oblast. Během rychlé rekonstrukce pokáceli všechny staré stromy, které ukrývali ve své zeleni ošklivé budovy sovětského období. Hodně archeologických památek bylo navždy ztraceno pod novou dlažbou náměstí. Dneska je tam muzikální fontána a místo pro sezení. Na náměstí na protilehlé ulici stojí za vidění bývalá fabrika Tabáků šereševského (1867)

Před návštěvou nejkrásnějšího kostela města (Farní) se podíváme na budovu po pravé straně kostela (pod červenou střechou) - takzvanou "Batorievku".

Batorievka

Tento bývalý palác Sapegů, dostal své jméno díky fantastické historce, že tady v roce 1586 proběhla anatomická pitva těla Stefana Bátoryho, první ve východní Evropě. Ve skutečnosti se pitva konala na jiném místě, ale název zůstal. Od roku 1718 až do výstavby Nového zámku se v této budově, která se stala na nějaký čas i královskou rezidencí, scházel každý třetí Senát, pak vrátili sídlo Sapegům. Nyní zde je Lékařská fakulta a anatomické muzeum (některé fotky z muzea jsou pouze pro silné nátury.).

Farní (bývalý jezuitský) kostel a klášter sv. Františka Xaverského – unikátní památka architektury 17. - 18. století. V minulosti byly kostel a klášter jedny z nejhonosnějších ve východní Evropě, stavba zabírala celý blok ústřední části města. Vysvěcení kostela v roce 1705 se zúčastnili král August II a ruský císař Petr I. V komplexu budov byly kolegium, lékárna, knihovna a řada obchodních prostor. Půdorys kostela má velikost 30х60 m, výšku cca 50 m. V kostele je jedna z hlavních svátostí běloruského katolictví – ikona Panny Marie Kongregatské. Další zajímavou pamětihodností jsou středověké hodiny na kostelní věži. Dlouhou dobu si historici mysleli, že hodiny jsou ze 17. století, ale nedávno specialisté z ruské Ermitáže zjistili, že mechanismus hodin byl vyroben ve druhé polovině 15. století, a požádali o zápis hodin v Grodno do Guinessovy knihy rekordů, jako nejstarší funkční hodiny v Evropě (foto z prohlídky). Jezuitský klášter byl rozpuštěn v roce 1773 a většina budov komplexu z 19. století se používá jako vězení dodnes.

Farní (bývalý jezuitský) kostel

Farní (bývalý jezuitský) kostel

V sousedství kostela na levé straně se nachází budova nejstarší lékárny v Bělorusku (založené v roce 1687). Původně lékárna kláštera sloužila jen studentům a učitelům. Ale kvůli zisk mniši brzy expandují a nabízí léčební elixíry všem obyvatelům. Řád operativně dodává léků ze všech zemí a kontinentů. 18. století pro jezuitský řád bylo těžké období: v roce 1773 papež řád zavřel a umožnil zcizení majetku. Starosta města Antoni Tyzenhauz převedl vlastnictví jezuitské lékárny na lékařskou akademii, kterou založil profesor Gilibert (o něm pozdějí). Uvnitř v muzeu lékárny jsou vedle portrétu Giliberta dvě kopie jeho knih. Jedna z nich - "Flóra v Litvě" - byla vydaná v roce 1781 a obsahuje popisy stovky rostlin regionu. Na konce 18. století byla lékařská akademie přestěhována z Grodno do Vilna a lékárna přešla do soukromých rukou. Lékárnu vlastnili Schmidt (účastník povstání z roku 1863), p. Rozvadovsky (účastník povstání z roku 1863, lékárník lékaře), K. Stephan (revoluční filantrop), E. Stempnevsky (starosta Grodno v letech 1922-1926), Z. Stempnevsky a E. Roszkowska (oběti Stalinových čistek), S. Rieger (oběť německé okupace), P. Bupay (lékárník, pak profesor chirurgie). Nejvýznačnějším majitelem staré lékárny však byl O. Adamovič v letech 1837-1870. Během těchto let Adamovič poskytoval zdarma léky chudým. Z dokumentů vyplývá, že jen v roce 1840 nemocnici pro chudé předal léky za tisíc rublů. Na žádost městských úřadů Adamovič provedl výzkum vody a minerálních pramenů jedné obce. Na základě jeho výzkumu byly založeny známé lázně Druskininkai (v Litvě). Po své smrti odkázal lékárnu a veškeré výnosy z ní luteránské komunitě. V sovětské době byla stará lékárna uzavřena: od počátku padesátých let historická památka sloužila jako sklad, pak obchod nábytku. V roce 1988 byla bývalá budova lékárny prohlášena za celorrepublikovou kulturní památku. První a jediná v zemi lékárna-muzeum vznikla za sedm let. Většina exponátů muzea byla vybírána na charitativní bázi. Nejstarší exponát pochází z konce 17. století. Nejcennější farmaceutických kontejner je z druhé poloviny 18. století se symboly polsko-litevských králů.

Lékárna

Vraťte se ke vchodu do kostela a podívejte se přímo před sebe na druhou stranu náměstí. Dneska tam je malý park, ale do roku 1961 na tomto místě stála ještě jedna jedinečná budova. Farní kostel sv. Vitavta. Jeho historie začala v druhé polovině 14 století za vlády Vitovta.

Farní kostel sv. Vitavta

Farní kostel sv. Vitavta

V roce 1584 král Stefan Bátory napsal v dopise: "Největším a nejlepším kostelem ve Velkoknížectví litevském je Fara Vitavta v Grodno". Tady se často modlil také Kazimír - patron Litvy. Po jeho smrti tělo sv. Kazimíra pohřbili právě v Farním kostelu Vitavta, ale později ho převezli do katedrály sv. Kazimíra ve Vilnu. Po rozdělení Rzeczipospolité se Grodno stalo součástí Ruska. Katedrála v té době byla po požáru v troskách. Ruské vládě se nelíbilo se, že ve městě nebyla žádný pravoslavný chrám, proto kostel upravili na pravoslavnou Katedrálu sv. Sofije. V roce 1923, v době polské vlády, byla Sofijská katedrála zase vrácena katolíkům a přebudována na katolický kostel. V roce 1961 během sovětské války s náboženstvím, jednou pozdě v noci, kdy obyvatelé spali a nemohli tomu zabránit, sovětská armáda vyhodila kostel do vzduchu. Tak město ztratilo jednu z nejkrásnějších památek.

Po pravé straně se nachází červený dům obchodníka Muravjeva(1890).

Dům obchodníka Muravjeva

Podívejte se na ulici Zamkovaja, kde stojí Bankovní dům z 19. století. V době sovětské vlády se plánovala demolice všech starých budov v centru města. Naštěstí tyto plány se nerealizovaly do konce, a tak dnes stále nalezneme významné budovy jako jsou Dramatické divadlo, kino, obchodní dům "Něman", Dům odborových svazů.

Bankovní dům

Projdeme se pěší obchodní ulicí Sovětská (lidé jí říkají Centrální). Tady stál Klášter Dominikánů (1735-1789). Carská vláda jako trest městu za to, že se jeho obyvatelé účastnili povstání v roce 1863, zničila krásný dominikánský kostel, zůstaly jen obytné domy kláštera. Dnes na ulic najdete bývalý palác Sapegů (1795, přestavený v 1970), dům Romerů (pozdějí hotel "Peterburk",1856); budovu Soudu (1884). Doporučujeme navšíivit 3-podlažní obchodní dům "Něman" se širokým sortimentem běloruského zboží.

Klášter dominikánů

Klášter dominikánů

Palác Sapegů

Dům Romerů

Soud

Fotky ze serveru Globus